Barokní perlu Vysočiny znovuvzkřísili členové místní komunity

Kostel tady stával už v polovině čtrnáctého století. O dvě stě let později lehl popelem. Ten, který postavili místo něho, by se před pár lety zřítil, nebýt obětavosti místních.
A to by byla škoda! Chrám svaté Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou, který svoji dnešní podobu získal okolo roku 1737, je právem považovaný za barokní perlu Vysočiny. Spolu s navazujícím zámkem a parkem tvoří nádherný komplex označovaný jako moravské Versailles.
Měl ale namále ‒ v době, kdy vypukla kovidová pandemie, byl v havarijním stavu. Hrozily nenávratné ztráty na mimořádné interiérové nástropní fresce nesené unikátní dřevěnou konstrukcí kopule, na které se už projevovaly destruktivní vady.

Lidé dali nejen peníze, ale i čas a srdce

Naštěstí začala rekonstrukce ze zdrojů evropských fondů, na kterou ale významně přispěli i členové místní komunity. „Jednalo se v pravém slova smyslu o záchranu, nikoli o rekonstrukci, protože tento nádherný skvost města nám před zahájením projektu málem spadnul na hlavu,“ vzpomíná Marie Chaloupková, členka farního společenství místní komunity. Když foukal vítr, nesměli lidé dovnitř, protože dolů padalo zdivo.
„Kostel byl uzavřený tři roky, na jeho úpravě se podílelo mnoho lidí. Byl to celý tým projektantů, techniků, architektů a v neposlední řadě také spousta dělnických profesí. Velký dík patří týmu restaurátorů, kterým se povedlo zachránit to nejcennější ‒ fresku v kopuli kostela,“ říká farář Tomáš Holcner.
Nezapomíná však ani na zdejší obyvatele, kteří přispěli nejenom finančně. „Ruku k dílu přiložili místní farníci a místní komunita. Když se kostel předával stavební firmě, musel se ‚odstrojit‘. Byly to stovky hodin, které farníci odpracovali,“ říká farář Tomáš Holcner. Vyklidit se musely lavice, obrazy, sochy, relikviářní skříně a další vybavení.
Po třech letech stavebních a restaurátorských prací se kostel v říjnu 2022 zase otevřel farníkům i turistům.
Jaroměřická komunita čítá 250‒300 lidí, díky kterým je kostel svaté Markéty živé místo. Věřící ho vnímají jako rodný dům, a i když tady převládá silná duchovní atmosféra, jsou zde velmi vstřícní i k jiným návštěvníkům.

Kostel je otevřený co nejvíce lidem

Rekonstrukce zpřístupnila i dříve nedostupná místa, lidé si dnes můžou projít ochozy, jižní věž, opravenou zahradní terasu nebo prohlédnout starou sakristii, ve které vznikla nová expozice přibližující dějiny kostela, jeho vybavení i opravy. V kostele jsou k vidění sochy slavného českého sochaře Otmara Olivy, jehož umění zdobí i soukromou kapli papeže Jana Pavla II. ve Vatikánu.
Přestože sousední zámek má svoje průvodce, kostel začal organizovat vlastní prohlídky, aby ho mohlo vidět co nejvíce návštěvníků ‒ kostelem lidi provázejí členové komunity a po každé prohlídce zahraje paní kastelánka na varhany. Pro všechny je to nová zkušenost, jelikož to dělají prvním rokem, ale zatím mají na prohlídky skvělé ohlasy.