Po třech stoletích se architekt Santini dočkal východního ambitu

Opat Evžen Tyttl rozhodl o velkorysé výstavbě kostela a proboštství v Mariánské Týnici počátkem osmnáctého století. Úkol svěřil architektu Janu Blažeji Santinimu-Aichelovi. Podle jeho projektu měl chrám symetricky obepínat ochoz na západní a východní straně. Poutní místo se východního křídla kryté chodby dočkalo v roce 2020.
Jde o vskutku unikátní architektonický počin evropského významu, který spolufinancovaly evropské fondy. Dostavby východního ambitu podle Santiniho plánů se ujal Atelier Soukup Opl Švehla, který má s historickými památkami četné zkušenosti. Projekt dostal cenu Stavba roku Plzeňského kraje 2020 v kategorii novostaveb.

Velkorysou stavbu ukončilo císařské nařízení

Stavba zahrnující proboštství a poutní kostel Zvěstování Panny Marie patřila cisterciáckému klášteru v Plasích v Mariánském Týnci u Kralovic. Probíhala ale velmi pozvolna: základní kámen vysvětil opat Tyttl sice už v roce 1711, teprve o čtyřicet let později stál kostel a v roce 1764 budova proboštství. Práce dál pokračovaly, ale v roce 1785 nařídil císař Josef II. zrušení plaského kláštera ‒ a s ním skončily i práce na poutním místě.
Víc než století celý areál chátral. V první polovině devatenáctého století se ho sice ujal rod rakouského předsedy vlády a ministra zahraničí knížete von Metternicha, sloužil ale jenom jako hospodářské stavení. Devastace tak pokračovala a vyvrcholila v lednu 1920, kdy se zřítila kopule a klenba kostela na severozápadní straně kostela. Dílo zkázy bylo dokonáno v březnu téhož roku, kdy se zřítil zbytek.

Chátrání zastavil vznik muzea

Spásou proboštství se tak stalo zřízení muzea, které zde sídlí od roku 1952. To ale až do začátku devadesátých let zajišťovalo pouze základní údržbu. Teprve s nástupem nového vedení se začalo blýskat na lepší časy, postupně probíhala obnova památky, jejímž vyvrcholením je dostavba východního ochozu.
Dnes tady sídlí Muzeum a galerie severního Plzeňska. „Podařilo se dokončit koncepci původně zamýšlenou architektem Santinim, čímž Mariánská Týnice získala svoji ideální symetrii,“ vysvětluje význam dostavby ředitel muzea Pavel Kodera.
Návštěvníci si můžou vybrat ze dvou prohlídkových okruhů. První zahrnuje kostel a oba ambity s výstavou 100 let obnovy Mariánské Týnice a expozicí Baroko a svět, ten druhý nabízí prohlídku muzea (bez stálé expozice o baroku) a krátkodobé výstavy. Prohlídku je možné uskutečnit i virtuálně.

Nové fresky skrývají jinotaje

Zajímavostí je výzdoba stěn východního ambitu. Autorem fresek v západním křídle je plzeňský měšťan a rokokový malíř František Julius Lux, nové malby jsou dílem Jana Spěváčka, který většinou maluje abstraktně, tentokrát se ale držel historického stylu. Rokokové fresky se vyznačují barvami, uvolněností, lidskostí a nechybí ani erotické motivy.
Fresky ctí i barokní tradici ‒ obsahují kryptoportréty čili vyobrazení obnovitelů stavby a odborných garantů nové výzdoby.
Barokní Santini stavěl na gotice
Jan Blažej Santini-Aichel je český architekt italského původu, který se proslavil stylem označovaným jako barokní gotika. Vychází ze středověké architektury, kterou nepovažuje za staromódní, ale naopak funkční způsob konstrukce. Pro Santiniho je typické využívání matematiky, geometrie a numerologie.
Od roku 2018 je poutní areál v Mariánské Týnici národní kulturní památkou. Leží na tematických cyklotrasách procházejících barokními skvosty severního Plzeňska.