Kde se pivo vaří, tam se dobře daří. V Chříči to platí dvojnásob

Oprášit dávnou pivovarskou tradici. Přispět k rozvoji venkovské komunity. A vrátit znevýhodněné lidi zavřené za zdmi ústavů zpátky do běžného života. Tyto cíle už od roku 2015 úspěšně naplňuje Pivovar Chříč. Díky prostředkům z IROP se to teď daří v ještě větší míře.

Vzkříšení a Nebožtík. Jako by názvy dvou chříčských pivních speciálů charakterizovaly, co se tady, v malé obci Chříč na Plzeňsku, od roku 2009 odehrálo.

Skupina přátel z občanského sdružení Propolis v tom roce koupila zchátralý barokní objekt bývalého panského pivovaru. Že se z nich stanou pivovarníci, ale v tu chvíli ještě netušili.

Správce pivovaru Petr Jakubíček vzpomíná: „Původně jsme v Chříči plánovali zřídit chráněnou dílnu rukodělného charakteru s výrobou ze dřeva nebo keramiky. Při propočítávání podnikatelských plánů jsme ale vždycky končili v červených číslech. Když jsme pak zkusili propočítat záměr, který zahrnoval obnovu původní živnosti, tedy vaření piva, čísla vypadala daleko příznivěji. Budoucnost ukázala, že to byla šťastná volba.“

V Chříči tak vznikl chráněný pivovar, který kromě své vlajkové lodi, jedenáctistupňového ležáku Pazdrát, nabízí i cidry a celou řadu pivních speciálů (namátkou 13° stout Nebožtík, 11° pšeničné pivo GazKoněc nebo 10° letní ale Oranžový Expres). Pod nezaměnitelný design etiket se podepsal známý grafik František Štorm.

Lidé až na prvním místě

Jedním z unikátních prvků chříčského pivovaru je měděná varna, u které se využívá přímý otop dřevem. Po tomto řešení provozovatelé sáhli nejen z nostalgie, ale hlavně proto, aby vytvořili pracovní místa pro víc lidí.

Právě o lidi jde v chříčském pivovaru především. I přes svůj mentální handicap tu našlo uplatnění například 11 klientů Domova Domino z nedalekého Zavidova. A mezi pivovarskou chasou i na dalších pracovních pozicích najdete zaměstnance s tělesným a psychickým postižením.

Provozovatelům kromě empatie neschází ani kreativita. Díky tomu dokážou využít schopnosti jednotlivých pracovníků a poskládat z nich šikovné týmy.

Pan Jakubíček uvádí příklad: „Často k nám chodili s žádostí o zaměstnání bývalí profesionální řidiči se zhuntovanými zády, kteří by už neuzvedli ani basu piva. Řešení se celkem nabízelo po vzoru filmu Vesničko má středisková. Sestavili jsme pracovní tým řidič–závozník, ve kterém je závozníkem hoch s mentální retardací. Řidičák by nikdy nedostal, ale energie má na rozdávání.“

Sdružení Propolis se ve svých aktivitách neomezuje jen na samotný pivovar. V roce 2017 otevřelo základní školu, která v Chříči od roku 2007 chyběla. Na propojení se zlatavým mokem vtipně odkazuje její název – Pivoňka.

Smysluplná práce pro 36 lidí s handicapem – i díky IROP

O dotaci z Integrovaného regionálního operačního programu se v chříčském pivovaru rozhodli požádat z několika důvodů.

Jednak chtěli zvýšit výrobní kapacitu podniku a začít pivo vařit ne průměrně 2× za týden, ale 4–5× za týden. Dalším cílem bylo zavést možnost filtrace piva (s ohledem na podniky, které nemají ideální podmínky pro skladování toho nefiltrovaného) a výhledově rozšířit sortiment o nealkoholickou sladovou limonádu.

To všechno ale bylo pouze prostředkem, jak dosáhnout hlavního cíle – nabídnout pracovní uplatnění dalším znevýhodněným lidem. A to se podařilo. Díky projektu vznikla tři nová pracovní místa pro mentálně handicapované.

V současnosti pivovar zaměstnává celkem 36 lidí s mentálním nebo fyzickým postižením. To představuje 63 % z celkového počtu pracovníků.

Sociální podnikání, které funguje

Provozovatelé pivovaru si uvědomují, že příběhy prodávají. Na druhou stranu je jim jasné, že postavit podnikání pouze na statusu „chráněné dílny“ by bylo krátkozraké.

Pan Jakubíček k tomu říká: „Podnikáme v potravinářském oboru a zde je rozhodující kvalita nabízených produktů. Chříčské pivo tak vzniká pod rukama opravdových profesionálů. Výrobní procesy jsou ale nastavené tak, aby se našla práce pro zaměstnance s rozmanitými handicapy.“

A dodává: „Například pivo nevaříme za pomoci elektriky ani plynu, ale používáme přímý otop palivovým dřevem. To kromě úspory v nákladech představuje spousty práce spojené s jeho přípravou. Také třeba nemáme stroje na etiketování ani automatizované plnicí linky – všechnu tuto práci u nás s radostí zastanou znevýhodnění zaměstnanci.“

Vedení chříčského pivovaru věří, že sociální podnikání může – a mělo by – dávat smysl i z ekonomického hlediska, a chce jít v tomto směru příkladem ostatním podnikatelům.

My zase věříme, že i díky prostředkům z IROP bude takových projektů čím dál víc.

Oprášit dávnou pivovarskou tradici. Přispět k rozvoji venkovské komunity. A vrátit znevýhodněné lidi zavřené za zdmi ústavů zpátky do běžného života. Tyto cíle už od roku 2015 úspěšně naplňuje Pivovar Chříč. Díky prostředkům z IROP se to teď daří v ještě větší míře.

Vzkříšení a Nebožtík. Jako by názvy dvou chříčských pivních speciálů charakterizovaly, co se tady, v malé obci Chříč na Plzeňsku, od roku 2009 odehrálo.

Skupina přátel z občanského sdružení Propolis v tom roce koupila zchátralý barokní objekt bývalého panského pivovaru. Že se z nich stanou pivovarníci, ale v tu chvíli ještě netušili.

Správce pivovaru Petr Jakubíček vzpomíná: „Původně jsme v Chříči plánovali zřídit chráněnou dílnu rukodělného charakteru s výrobou ze dřeva nebo keramiky. Při propočítávání podnikatelských plánů jsme ale vždycky končili v červených číslech. Když jsme pak zkusili propočítat záměr, který zahrnoval obnovu původní živnosti, tedy vaření piva, čísla vypadala daleko příznivěji. Budoucnost ukázala, že to byla šťastná volba.“

V Chříči tak vznikl chráněný pivovar, který kromě své vlajkové lodi, jedenáctistupňového ležáku Pazdrát, nabízí i cidry a celou řadu pivních speciálů (namátkou 13° stout Nebožtík, 11° pšeničné pivo GazKoněc nebo 10° letní ale Oranžový Expres). Pod nezaměnitelný design etiket se podepsal známý grafik František Štorm.

Lidé až na prvním místě

Jedním z unikátních prvků chříčského pivovaru je měděná varna, u které se využívá přímý otop dřevem. Po tomto řešení provozovatelé sáhli nejen z nostalgie, ale hlavně proto, aby vytvořili pracovní místa pro víc lidí.

Právě o lidi jde v chříčském pivovaru především. I přes svůj mentální handicap tu našlo uplatnění například 11 klientů Domova Domino z nedalekého Zavidova. A mezi pivovarskou chasou i na dalších pracovních pozicích najdete zaměstnance s tělesným a psychickým postižením.

Provozovatelům kromě empatie neschází ani kreativita. Díky tomu dokážou využít schopnosti jednotlivých pracovníků a poskládat z nich šikovné týmy.

Pan Jakubíček uvádí příklad: „Často k nám chodili s žádostí o zaměstnání bývalí profesionální řidiči se zhuntovanými zády, kteří by už neuzvedli ani basu piva. Řešení se celkem nabízelo po vzoru filmu Vesničko má středisková. Sestavili jsme pracovní tým řidič–závozník, ve kterém je závozníkem hoch s mentální retardací. Řidičák by nikdy nedostal, ale energie má na rozdávání.“

Sdružení Propolis se ve svých aktivitách neomezuje jen na samotný pivovar. V roce 2017 otevřelo základní školu, která v Chříči od roku 2007 chyběla. Na propojení se zlatavým mokem vtipně odkazuje její název – Pivoňka.

Smysluplná práce pro 36 lidí s handicapem – i díky IROP

O dotaci z Integrovaného regionálního operačního programu se v chříčském pivovaru rozhodli požádat z několika důvodů.

Jednak chtěli zvýšit výrobní kapacitu podniku a začít pivo vařit ne průměrně 2× za týden, ale 4–5× za týden. Dalším cílem bylo zavést možnost filtrace piva (s ohledem na podniky, které nemají ideální podmínky pro skladování toho nefiltrovaného) a výhledově rozšířit sortiment o nealkoholickou sladovou limonádu.

To všechno ale bylo pouze prostředkem, jak dosáhnout hlavního cíle – nabídnout pracovní uplatnění dalším znevýhodněným lidem. A to se podařilo. Díky projektu vznikla tři nová pracovní místa pro mentálně handicapované.

V současnosti pivovar zaměstnává celkem 36 lidí s mentálním nebo fyzickým postižením. To představuje 63 % z celkového počtu pracovníků.

Sociální podnikání, které funguje

Provozovatelé pivovaru si uvědomují, že příběhy prodávají. Na druhou stranu je jim jasné, že postavit podnikání pouze na statusu „chráněné dílny“ by bylo krátkozraké.

Pan Jakubíček k tomu říká: „Podnikáme v potravinářském oboru a zde je rozhodující kvalita nabízených produktů. Chříčské pivo tak vzniká pod rukama opravdových profesionálů. Výrobní procesy jsou ale nastavené tak, aby se našla práce pro zaměstnance s rozmanitými handicapy.“

A dodává: „Například pivo nevaříme za pomoci elektriky ani plynu, ale používáme přímý otop palivovým dřevem. To kromě úspory v nákladech představuje spousty práce spojené s jeho přípravou. Také třeba nemáme stroje na etiketování ani automatizované plnicí linky – všechnu tuto práci u nás s radostí zastanou znevýhodnění zaměstnanci.“

Vedení chříčského pivovaru věří, že sociální podnikání může – a mělo by – dávat smysl i z ekonomického hlediska, a chce jít v tomto směru příkladem ostatním podnikatelům.

My zase věříme, že i díky prostředkům z IROP bude takových projektů čím dál víc.