Pejskaři ani vozíčkáři v Litvínově a Meziboří už se nemusí bát

Chodníky lidi spojují. Ještě zdaleka ne všude ale můžou lidé s klidem využívat právo na bezpečný pohyb. Nově postavená komunikace pro pěší kopírující krajskou silnici třetí třídy č. 2564 spojila obyvatele severočeských měst Litvínov a Meziboří.

I když podél silnice spojující obě města žádný chodník nebyl, běžně tudy lidé chodili. Několikrát tady zažili srážku chodců s motorovými vozidly.

Město Meziboří se proto rozhodlo přispět ke snížení rizika vybudováním nového chodníku, který vedl ze středu města Meziboří až do Litvínova. „Byl to běh na dlouhou trať a trval zhruba pět let. Aby se ale vize mohla naplnit, bylo potřeba zajistit finanční prostředky z dotačních zdrojů,“ říká Gabriela Soukupová, vedoucí odboru výstavby, majetku a životního prostředí Městského úřadu Meziboří. V prvotních fázích přípravy bylo potřeba překonat mnohé překážky, které mimo jiného spočívaly v množství různých vlastníků pozemků na katastru dvou měst.

V rámci první etapy, která se uskutečnila v roce 2018 s přispěním Státního fondu dopravní infrastruktury, vznikl chodník ze středu města od autobusové zastávky až na jeho konec ke garážím. Následující rok město využilo i téměř deset milionů korun z fondů Evropské unie poskytnutých prostřednictvím Integrovaného regionálního operačního programu (IROP), a chodník se tak prodloužil od garáží až do Litvínova nad poslední autobusovou zastávku. Projekt se uskutečnil ve spolupráci s místní akční skupinou Naděje.

Výsledkem několikaletého snažení je chodník celkové délky 1,775 kilometru.

Díky novému chodníku spadl kámen ze srdce rodičům, kteří už se nemusí bát o svoje děti vracející se ze školy domů. Potěšil i majitele psů, vozíčkáře či maminky s kočárky, pro které jsou procházky nebo cesty do druhého města bezpečnější.

V Litvínově vzniklo i spojení se zastávkou MHD, osvětlený přechod pro chodce a pro větší bezpečnost na rizikových úsecích i zábradlí oddělující chodník od vozovky. Vybudovaný chodník teď propojuje dvě navazující autobusové zastávky a nabízí tři bezpečné, osvětlené přechody pro chodce.

Mezibořští i litvínovští občané si chválí nově vzniklý chodník, který využívají nejen k procházkám, ale i k cestě do zaměstnání, školy nebo k lékaři. Projekt je důkazem, že i malé město se sotva pěti tisíci obyvateli si může sáhnout na finančně významnou evropskou dotaci.

Vybudování chodníku mělo zásadní význam pro zlepšení kvality života místních ‒ silnice, která obě města spojuje, je totiž jedinou cestou, která vede z Litvínova do Meziboří. Chodníky bývají finančně velmi nákladné a často přesahují možnosti rozpočtů obcí. Proto jsou dotace mnohdy jedinou cestou, jak je pořídit.

Meziboří a Litvínov tvoří spolu s dalšími menšími městy aglomeraci, ve které bydlí na čtyři desítky tisíc obyvatel. Lokalita je zajímavá i z hlediska turistiky. Kromě mnoha převážně barokních památek je v Litvínově k vidění i obytný Kolektivní dům z let 1949–1958 navržený Václavem Hilským a Evženem Linhartem, který představuje svébytnou architekturu padesátých let dvacátého století.

Tento projekt byl spolufinancován z IROP prostřednictvím nositele MAS Naděje o.p.s.

Chodníky lidi spojují. Ještě zdaleka ne všude ale můžou lidé s klidem využívat právo na bezpečný pohyb. Nově postavená komunikace pro pěší kopírující krajskou silnici třetí třídy č. 2564 spojila obyvatele severočeských měst Litvínov a Meziboří.

I když podél silnice spojující obě města žádný chodník nebyl, běžně tudy lidé chodili. Několikrát tady zažili srážku chodců s motorovými vozidly.

Město Meziboří se proto rozhodlo přispět ke snížení rizika vybudováním nového chodníku, který vedl ze středu města Meziboří až do Litvínova. „Byl to běh na dlouhou trať a trval zhruba pět let. Aby se ale vize mohla naplnit, bylo potřeba zajistit finanční prostředky z dotačních zdrojů,“ říká Gabriela Soukupová, vedoucí odboru výstavby, majetku a životního prostředí Městského úřadu Meziboří. V prvotních fázích přípravy bylo potřeba překonat mnohé překážky, které mimo jiného spočívaly v množství různých vlastníků pozemků na katastru dvou měst.

V rámci první etapy, která se uskutečnila v roce 2018 s přispěním Státního fondu dopravní infrastruktury, vznikl chodník ze středu města od autobusové zastávky až na jeho konec ke garážím. Následující rok město využilo i téměř deset milionů korun z fondů Evropské unie poskytnutých prostřednictvím Integrovaného regionálního operačního programu (IROP), a chodník se tak prodloužil od garáží až do Litvínova nad poslední autobusovou zastávku. Projekt se uskutečnil ve spolupráci s místní akční skupinou Naděje.

Výsledkem několikaletého snažení je chodník celkové délky 1,775 kilometru.

Díky novému chodníku spadl kámen ze srdce rodičům, kteří už se nemusí bát o svoje děti vracející se ze školy domů. Potěšil i majitele psů, vozíčkáře či maminky s kočárky, pro které jsou procházky nebo cesty do druhého města bezpečnější.

V Litvínově vzniklo i spojení se zastávkou MHD, osvětlený přechod pro chodce a pro větší bezpečnost na rizikových úsecích i zábradlí oddělující chodník od vozovky. Vybudovaný chodník teď propojuje dvě navazující autobusové zastávky a nabízí tři bezpečné, osvětlené přechody pro chodce.

Mezibořští i litvínovští občané si chválí nově vzniklý chodník, který využívají nejen k procházkám, ale i k cestě do zaměstnání, školy nebo k lékaři. Projekt je důkazem, že i malé město se sotva pěti tisíci obyvateli si může sáhnout na finančně významnou evropskou dotaci.

Vybudování chodníku mělo zásadní význam pro zlepšení kvality života místních ‒ silnice, která obě města spojuje, je totiž jedinou cestou, která vede z Litvínova do Meziboří. Chodníky bývají finančně velmi nákladné a často přesahují možnosti rozpočtů obcí. Proto jsou dotace mnohdy jedinou cestou, jak je pořídit.

Meziboří a Litvínov tvoří spolu s dalšími menšími městy aglomeraci, ve které bydlí na čtyři desítky tisíc obyvatel. Lokalita je zajímavá i z hlediska turistiky. Kromě mnoha převážně barokních památek je v Litvínově k vidění i obytný Kolektivní dům z let 1949–1958 navržený Václavem Hilským a Evženem Linhartem, který představuje svébytnou architekturu padesátých let dvacátého století.

Tento projekt byl spolufinancován z IROP prostřednictvím nositele MAS Naděje o.p.s.